Jižně od Prahy se rozkládá nejmenší chráněná krajinná oblast naší republiky - Blaník. Důvodem vzniku byla ochrana harmonické, vyvážené krajiny Středních Čech, jejíž ústřední dominantou je památná hora Blaník. Základní charakteristikou oblasti je mozaikovité střídání lesních celků, polí, luk a menších rybníků s vhodně začleněnou zástavbou obcí.

Centrem oblasti je zalesněný masiv Velkého a Malého Blaníku, tvořený ortorulami. Ve vrcholových partiích Velkého a Malého Blaníku se zachovaly původní bučiny se smíšenými suťovými lesy, dnes chráněny jako přírodní rezervace. Přirozenou osou oblasti je říčka Blanice, tekoucí z jihu na sever. Blanice je příkladem neregulovaného meandrujícího toku s přirozeným vodním režimem pravidelných záplav. Díky tomu se v nivě Blanice uchovala společenstva nivních luk a vrbových křovin. Vzácná květena se vyskytuje na rašelinných a podmáčených loukách a na mokřadech při rybnících.

Oblast si dodnes uchovala neopakovatelný kolorit typické české krajiny na rozhraní středních Čech a Českomoravské vrchoviny. V sídlech nalezneme lidové chalupy, statky i vesnické zámečky. Dominantami sídel jsou sakrální stavby - kostely, v menších sídlech kapličky. Volná krajina je protkána sítí polních cest, alejí a rozcestí s křížky.

Blaník je populární jako významná česká hora opředená starobylými pověstmi o blanických rytířích. Blanická pověst spolu s přírodními a kulturními hodnotami krajiny jsou atraktivní z hlediska rekreace a turistiky, čemuž odpovídá zvyšující se turistický ruch.

Nejcennějším kladem krajiny pod Blaníkem je fakt, že je stále živá, udržovaná pro příští generace prací zemědělců, lesníků, obyvatel vesnic a městeček.